Češi v Americe         

 

 

3.5.3.2 Dotazníkové šetření – výsledky a komentáře

3.5.3.2.1          Respondenti – konkrétní charakteristika

V závěrečné verzi dotazníkového šetření bylo uznáno 127 dotazníků za validní. Dotazník vyplnilo 61 mužů (48,03%) a 66 žen (51,97%). Respondentům bylo v době prvního vstupu na území USA maximálně padesát let, nejčastěji se jejich věk pohyboval v rozmezí od 21 do 30 let.

 Tabulka č. 1: Věk respondentů v době jejich prvního příchodu do Spojených států:

Věková skupina

Počet respondentů

Procento respondentů

do 20 let

27

21,26%

21 - 30 let

72

56,69%

31 - 40 let

19

14,96%

41 - 50 let

7

5,51%

51 let a více

0

0%

nezodpovězeno

2

1,57%

Celkem

127

100%

 

Ve Spojených státech pobývalo většinu času legálně 64 respondentů, nelegálně 61 respondentů. 2 respondenti na otázku po legálnosti pobytu neodpověděli ani v komentáři k otázkám. Legálně po většinu času pobývaly ve větší míře osoby, které vstoupily do Spojených států poprvé ve věku do dvaceti let, naopak ve věkové skupině od 31 let převažovali ti, kteří byli/jsou po většinu času svého pobytu v USA nelegálně[1]. Počet legálně i nelegálně pobývajících ve věkové skupině od 21 do 30 let byl poměrně vyrovnán.

 Graf č. 1: Věk respondentů v době jejich prvního příchodu do Spojených států vzhledem k legálnosti/nelegálnosti většiny jejich pobytu.

Nejčastěji pocházeli respondenti z Moravskoslezského kraje, nejméně byl zastoupen Královéhradský kraj a Plzeňský kraj. Jeden respondent svůj kraj původu neuvedl.

 Tabulka č. 2: Kraj původu respondentů:

Kraj

Počet respondentů

Procento respondentů

Jihočeský

7

5,51%

Jihomoravský

14

11,02%

Karlovarský

3

2,36%

Vysočina

5

3,94%

Královéhradecký

1

0,79%

Liberecký

6

4,72%

Moravskoslezský

40

31,50%

Olomoucký

13

10,24%

Pardubický

3

2,36%

Plzeňský

2

1,57%

Středočeský

18

14,17%

Ústecký

7

5,51%

Zlínský

7

5,51%

nezodpovězeno

1

0,79%

Celkem

127

100,00%

 

Většina respondentů měla v době prvního příchodu do Spojených států ukončené středoškolské vzdělání s maturitou.

 

Tabulka č. 3: Ukončené vzdělání respondentů v době jejich prvního příchodu do USA:

Ukončené vzdělání v době příchodu do USA

Počet respondentů

Procento respondentů

základní

11

8,66%

středoškolské s výučním listem

21

16,54%

středoškolské s maturitou

73

57,48%

vysokoškolské

22

17,32%

Celkem

127

100,00%

 

Respondenti s ukončeným vysokoškolským vzděláním pobývali ve Spojených státech většinou legálně, nelegální pobyt převažoval u respondentů s ukončeným středoškolským vzděláním s výučním listem. Víceméně rovnovážně byla legálnost pobytu rozložena u respondentů se základním vzděláním a středoškolským vzděláním s maturitou.

 

Graf č. 2: Vztah mezi ukončeným vzděláním v době prvního příchodu do USA a legálností pobytu.

Co se týče legálnosti pobytu vzhledem k pohlaví respondenta, nelegální pobyt převládal u mužů, u žen lze pozorovat spíše opačnou tendenci.

Tabulka č. 4: Srovnání legálnosti pobytu u mužů a žen:

Legálnost pobytu mužů

Počet mužů

Procento mužů

Legálnost pobytu žen

Počet žen

Procento žen

legálně

22

36,07%

legálně

42

63,64%

nelegálně

37

60,66%

nelegálně

24

36,36%

nezodpovězeno

2

3,28%

nezodpovězeno

0

0,00%

Celkem

61

100,00%

Celkem

67

100,00%

 

Délka pobytu se u respondentů pohybovala od jednoho měsíce (žena, která se právě přistěhovala kvůli sňatku) až po maximum 26 let pobytu (muž, který do Spojených států přijel v roce 1979 se svou matkou, prostřednictvím organizace AFCR – American Fund for Czechoslovak Refugees). Z komentářů uvedených ve dvou dotaznících, kde doba pobytu nebyla uvedena, vyplynulo, že respondenti chtějí v USA zůstat trvale. Kolonka pro zodpovězení doby pobytu zůstala prázdná také u další respondentky, která však v USA hodlá zůstat pravděpodobně pouze po dobu dvou let – tedy dobu trvání stáže jejího manžela. Jedna respondentka, která většinu času v USA pobývá/pobývala nelegálně, uvedla, že v USA „pár let“ žije/žila. Muž, který otázku po legálnosti pobytu zodpověděl v komentáři „neodpovím, v dnešním světě může člověk věřit jen sám sobě a snad svým nejbližším“, uvedl, že ve Spojených státech žije „> 5 let“[2].

Většina respondentů (86 resp., 67,72%) byla ve Spojených státech poprvé. Relativně vyrovnaný byl poměr mezi těmi, kteří v USA již před svým příchodem někoho znali a těmi, kteří zde neměli nikoho ani z rodiny, ani známého (60 resp. uvedlo, že v USA měli někoho z rodiny nebo známého, 67 resp. zde nikoho neznalo[3].).

 

Graf č. 3: Dřívější pobyt ve Spojených státech amerických.

 Graf č. 4: Známí nebo rodinní příslušníci respondentů žijící ve Spojených státech před jejich prvním pobytem.

Co se týče jazykových znalostí, téměř tři čtvrtiny všech respondentů (90 resp., 70,87%) neměla v době prvního příchodu do Spojených států žádnou znalost angličtiny (50 resp., 39,37%), nebo mělo jen základní znalost (40 resp., 31,50%). V některých komentářích byla odpověď na otázku č. 10[4] více specifikována. Někdy byl popisován fakt, že se respondenti neměli možnost ve škole anglicky učit, častěji se vyskytl názor, že i když se respondenti angličtinu ve škole učili, měli - zpravidla ze začátku svého pobytu ve Spojených státech – problémy s praktickým uplatněním svých znalostí. Uvedený údaj, že téměř tři čtvrtiny respondentů mělo maximálně základní znalost angličtiny, lze částečně vysvětlovat jak relativně nízkou úrovní výuky anglického jazyka na tradičních českých školách[5], tak také tím, že hodnocení jazykové úrovně je za prvé poměrně subjektivní, pokud není změřena testy, za druhé se zde objevil problém distinkce mezi „teoretickou znalostí“ a „praktickým využitím teoretických znalostí“.

 

Tabulka č. 5: Znalost anglického jazyka při prvním příchodu do Spojených států.

Znalost anglického jazyka

Počet respondentů

Procento respondentů

žádná

50

39,37%

základní

40

31,50%

pokročilá

26

20,47%

velmi pokročilá

10

7,87%

nezodpovězeno

1

0,79%

Celkem

127

100,00%

 

Během svého pobytu v USA hovořili respondenti v soukromí („doma“) nejčastěji pouze česky (40 resp., 31,50%), nebo česky a anglicky (29 resp., 22,83%), nebo pouze anglicky (25 resp., 19,69%).

V zaměstnání během svého pobytu ve Spojených státech hovořila převážná většina všech respondentů pouze anglicky (79 resp., 62,20%). Zbývající část respondentů hovořila v zaměstnání nejčastěji anglicky i polsky (17 resp., 13,39%) nebo anglicky i česky (9 resp., 7,09%).

 

Tabulka č. 6: Nejčastěji používaný jazyk v soukromí a v zaměstnání[6].

Jazyk používaný v soukromí

Počet respondentů

Procento respondentů

Jazyk používaný v zaměstnání

Počet respondentů

Procento respondentů

b

40

31,50%

a

79

62,20%

ab

29

22,83%

ad

17

13,39%

a

25

19,69%

ab

9

7,09%

abcd

7

5,51%

abd

5

3,94%

abd

6

4,72%

b

4

3,15%

bd

5

3,94%

 

 

a - anglický

b - český

c - slovenský

d - polský

 

Potvrzuje se tedy zatím hypotéza, že škála nejčastěji používané řeči či řečí v soukromí se liší od škály nejčastěji používané řeči/řečí v zaměstnání. Oproti očekávání je angličtina užívaná v soukromí současně v kombinaci s češtinou až na druhém místě v četnosti užívání. Potvrzuje se zatím také hypotéza, že se bude lišit škála nejčastěji používaných jazyků u osob pobývajících ve Spojených státech legálně a nelegálně. Z respondentů, kteří pobývají/pobývali většinu času ve Spojených státech legálně, jich 46 (71,88% všech legálně pobývajících) uvedlo angličtinu jako jediný jazyk, kterým v zaměstnání komunikují. Další možnosti odpovědí označilo méně než 10% respondentů pobývajících v USA legálně[7]. U respondentů, kteří přiznali, že ve Spojených státech pobývají/pobývali většinu času nelegálně, se nad desetiprocentní hranici dostaly celkem tři možnosti označených odpovědí na otázku po řeči, kterou komunikují v zaměstnání: 1) pouze angličtina (32 resp., 52,46%), 2) angličtina a polština (11 resp., 18,03%) a 3) angličtina a čeština (7 resp., 11,48%). Toto zjištění teoreticky potvrzuje tvrzení, že „nelegálové“ jsou v častém kontaktu s polskou komunitou, která má ve Spojených státech vybudováno mnohem pevnější zázemí než komunita česká.

Převážná většina respondentů, kteří ve Spojených státech pracovali, byla se svým zaměstnání po finanční stránce více či méně spokojena[8]. Dvě třetiny respondentů také vyjádřila spokojenost se svým zaměstnáním po stránce seberealizace, o 18% však přibylo ve srovnání s předchozím aspektem těch, kteří byli nespokojeni[9]

Tabulka č. 7: Spokojenost se svým zaměstnáním po finanční stránce[10].

Jste (byli jste) spokojeni se svým zaměstnáním v USA po finanční stránce?

Počet respondentů

Procento respondentů

Ano, (byl/a) jsem spokojen/á

66

55,93%

Spíše jsem (byl/a) spokojen/á

36

30,51%

Spíše jsem (byl/a) nespokojen/á

6

5,08%

Nevím

6

5,08%

Ne, nejsem (nebyl/byla jsem) spokojen/á

4

3,39%

Celkem

118

100,00%

 

 

 

 

Tabulka č. 8: Spokojenost se svým zaměstnáním z hlediska seberealizace[11].

Jste (byli jste) spokojeni se svým zaměstnáním v USA z hlediska seberealizace? (tj. baví/bavila Vás Vaše práce?)

Počet respondentů

Procento respondentů

Ano, (byl/a) jsem spokojen/á

48

40,34%

Spíše jsem (byl/a) spokojen/á

34

28,57%

Spíše jsem (byl/a) nespokojen/á

19

15,97%

Ne, nejsem (nebyl/byla jsem) spokojen/á

13

10,92%

Nevím

5

4,20%

Celkem

119

100,00%

 

Větší polovina respondentů uvedla (75 resp., 59,06%), že se ve Spojených státech amerických vídala s ostatními Čechy zřídka nebo vůbec (38 resp., 29,92%) či jen občas (37 resp., 23,62%). Méně než polovina respondentů (51 resp., 40,16%) se s ostatními Čechy vídala velmi často (30 resp., 23,62%) nebo často (21 resp., 16,54%).  

Z komentářů vyplynulo, že někteří by se s ostatními Čechy rádi vídali častěji, nicméně o žádných Češích v blízkosti svého bydliště neví, nebo jsou z časových důvodů nuceni své kontakty s nimi omezovat. Jiní Češi by naopak kontakt s ostatními Čechy raději dobrovolně omezili, a to především kvůli potřebě naučit se lépe anglicky a také kvůli tomu, že mají pocit, že je kontakt s ostatními Čechy nijak zvlášť vnitřně neobohacuje, někteří zmiňují i nepříjemné zkušenosti (intriky, závist, podvody).

Graf č. 5: Kontakt s ostatními Čechy ve Spojených státech amerických.

Co se týče vyhledávání českého zboží (knihy, noviny, potraviny) ve Spojených státech amerických, největší počet respondentů (44 resp., 34,65%) označilo prostřední možnost, tedy že české zboží vyhledávají „někdy“. Stejný počet respondentů (44 resp., 34,65%) uvedlo, že české zboží vyhledávají často (27 resp., 21,26%) nebo velmi často (17 resp., 13,39%), nepatrně menší počet respondentů (37 resp., 29,13%) označil, že české zboží nevyhledávají nikdy (14 resp., 11,02%), nebo jen zřídka (23 resp., 18,11%).

Někteří respondenti mají o české zboží relativně zájem, pokud však v místě jejich bydliště není dostupné, zboží dále nevyhledávají, někteří ani nevěděli o existenci českých obchodů a podniků v USA. Jiní se v takovém případě spoléhají na zásilkovou službu či jsou ochotni za zbožím a za českou komunitou i delší dobu cestovat[12]. Ti, kteří české obchody a podniky často nevyhledávají, si zvykli na život ve Spojených státech a nepociťují potřebu se vracet k českým věcem, někteří považují existenci těchto obchodů za zcela zbytečnou. Jiní byli zklamáni kvalitou některých českých obchodů, či jsou pro ně ceny českého zboží poměrně vysoké[13]. Ti, kteří zájem o české zboží měli, vyhledávali zejména české knihy a potraviny[14].

Tabulka č. 9: Vyhledávání českého zboží ve Spojených státech amerických.

Vyhledáváte (vyhledával/a jste) za svého pobytu ve Spojených státech amerických obchody s českým zbožím (knihy, noviny, potraviny)?

Počet respondentů

Procento respondentů

někdy

44

34,65%

často

27

21,26%

zřídka

23

18,11%

velmi často

17

13,39%

nikdy

14

11,02%

nezodpovězeno

2

1,57%

Celkový součet

127

100,00%

 

Více než nadpoloviční většina respondentů (82 resp., 64,57%) se za svého pobytu ve Spojených státech více či méně aktivně zajímala o dění v České republice. Celkový nezájem o dění v ČR uvedlo jen minimum respondentů (7 resp., 5,51%).

Tabulka č. 10: Zájem o dění v České republice.

Zajímá Vás (příp. za Vašeho pobytu ve Spojených státech) dění (politika, kultura) v České republice?

Počet respondentů

Procento respondentů

ano, velmi zajímá, dění v ČR pravidelně sleduji

82

64,57%

ani moc nezajímá, příležitostně se něco dozvím

37

29,13%

ne, vůbec nezajímá

7

5,51%

nezodpovězeno

1

0,79%

Celkem

127

100,00%

 

Většinou si respondenti na internetu četli české noviny, nebo sledovali vysílání české televize (ČT1, NOVA). Měli zájem spíše o významné události ve sportu, kultuře a politice. Z převážné většiny komentářů vyznívalo roztrpčení nad politickým děním v ČR, pouze jeden respondent projevil uspokojení (vstup ČR do EU)[15].


 

[1] Dále s významem „po většinu pobytu pobývali ne/legálně“ bude pro stručnost uváděno jen „ne/legálně“

[2] Resp. č. 115, 29.12.2004. 

[3] Co je oproti předchozím obdobím odlišné, je větší možnost častého opakovaného návratu do obou zemí. Resp. č. 29, 30.6.2004, uvedla, že žije střídavě v USA a v ČR. Resp. č. 5, 30.5.2004 uvedla, že se snaží „pracovat na projektu, který by mi umožnil žít v obou zemích z poloviny roku.“

[4] 10) Jaká byla Vaše znalost anglického jazyka, když jste poprvé přijeli do Spojených států?

[5] Zejména v období těsně po převratu v roce 1989 byl v České republice nedostatek kvalitních lektorů angličtiny a ani nabídka učebnic angličtiny na českém trhu nebyla v té době nijak pestrá

[6] V tabulce nejsou znázorněny možnosti, které označily méně než 3% respondentů.

[7] U obou otázek v dotazníku, zkoumajících problém řeči používané v soukromí a v zaměstnání, bylo možné označit více možností odpovědi zároveň, vzrostl tudíž počet možných kombinací odpovědi. Celkem se vyskytlo 15 různých označených kombinací odpovědí u ot. č. 11 (řeč užívaná v soukromí), u ot. č. 12 (řež užívaná v zaměstnání) se vyskytlo 13 různých kombinací odpovědí. Vždy navíc byla přístupná mimo nabízené možnosti i možnost vlastní odpovědi. Bohužel s tak širokým rozpětím možných odpovědí by bylo zapotřebí mnohem většího vzorku respondentů, aby mohla být většina odpovědí považována za plně validní.

[8] Celkem spokojenost vyjádřilo 102 respondentů, tedy 86,44% (ze 118 respondentů, kteří tuto otázku zodpověděli. 9 respondentů, kteří tuto otázku nezodpověděli, jak vyplynulo z komentářů nepracovali, nebyli tedy zahrnuti do statistického zpracování této otázky) 55,93%, 66 respondentů uvedlo, že byli se svým zaměstnáním po finanční stránce spokojeni, 30,51% = 36 resp. uvedlo, že byli spíše spokojení. Nespokojenost vyjádřilo 8,47% respondentů (10 resp.), z toho větší nespokojenost vyjádřili 4 respondenti (3,39%), spíše nespokojeno bylo 6 (5,08%) respondentů.

[9] Spokojenost: celkem 68,91%, 82 resp. Z toho více spokojených bylo 40,34%, 48 resp., spíše spokojených bylo 28,57%, 34 resp. Nespokojenost vyjádřilo 26,89%, 32 resp., z toho více nespokojených bylo 10,92%, 13 resp., spíše nespokojených bylo 15,97%, 19 resp. Jiný aspekt této problematiky myslím dobře shrnuje komentář resp. č. 64, 14.9.2004: „Lepší pracovní uplatnění, ale jen v případě, že tady jsi legálně a máš možnost ukázat své schopnosti. Pokud tady jsi nelegálně (jako já), tak možnost jen vyšších výdělků, než doma v ČR.“

[10] Vypuštěny dotazníky, ve kterých respondenti neoznačili žádnou možnost odpovědi.

[11] Viz pozn. č. 301.

[12] Resp. č. 28, 26.6.2004: „Neměla jsem ponětí o existenci českých obchodů... žila jsem čistě v americký komunitě“. Resp. č. 92, 1.11.2004: „V oblasti kde jsme žili, moc takových obchodů nebylo. V případě, že by tam byly, tak bych je určitě občas navštěvovala.“ Resp. č. 14, 11.6.2004: „Když jsem neměla možnost, nevyhledávala jsem. Nyní je český obchod v mém okolí, občas tak zajedeme na velký nakup.“ Resp. č. 107, 23.8.2004 (navštěvuje často): „Žiji na Floridě, kde nic takového nenajdete. Za českou restaurací, obchodem nebo komunitou jezdím do New Yorku nebo do Chicaga.“

[13] Resp. č. 33, 8.7.2004 (nikdy nenavštěvuje): „Myslím, že tyto obchody jsou úplně zbytečné a divím se, že se ještě drží nad vodou.“Resp. č. 29, 30.6.2004 (navštěvuje zřídka):„spíš jsem byla zklamaná jejich kvalitou“. Resp. č. 80, 7.10.2004 (navštěvuje někdy): „ceny pro studenta byly velmi vysoké“.

[14] Resp. č. 127, 8.3.2005: „Není nad to přečíst si českou knížku a dát si vepřo, knedlo, zelo s pravým knedlíkem a českým pivem (pozor, jsem ženská)“. Resp. č. 96, 5.11.2004: „Dobrý chleba a neslané máslo je nenahraditelné stejně jako dobře natočené pivo“. Resp. č. 24, 19.6.2004: „až budu mít děti, tak asi nakoupím české knížky a pohádky, ráda si smlsnu něco českého, noviny čtu na internetu“

[15] Resp. č. 41, 23.7.2004: „Občas si přečtu noviny. Česká politická scéna mi nechybí ani trochu, ale hokej a fotbal jsem samozřejmě sledoval. Občas mrknu na televizní noviny na ČT1.“ Resp. č. 42. 23.7.2004b: „Zajímalo mě to samozřejmě a to ještě za doby temna, kdy komunisti vládli naší milované zemi, tj. především v letech 1980 - 1989. Internet v té době ještě nebyl, ale naštěstí začátkem 80-tých let vznikla např. vynikající zpravodajská stanice CNN, kterou jsem pravidelně sledoval, vč. info. z rodné země.“. Resp. č. 93, 2.11.2004: Sleduji pravidelně TV (pracuje jako odstrašující případ, co všechno je možné v ČR, kdybych se přece jen chtěl pokusit vrátit do Čech a podnikat zde). Resp. č. 76, 30.9.2004: Žiju tady a tak mne zajímá, co se děje kolem mne (= v USA. Resp. uvedla, že se o dění v ČR nezajímá, zde tedy dodává  proč). Nicméně vstup ČR  do EU mne potěšil a proto už dál neuvažuji o žádání o US občanství.“

Poslední aktualizace dne: 12.02.2007

LT © 2004, 2005, 2006, 2007;  cesivamericeZAVINÁČseznamTEČKAcz