Češi v Americe         

 

 

3.5.2    Spojené státy americké – historické pozadí

         Postoj americké společnosti k imigraci nebyl ani v období před teroristickým útokem Al-Kajdy na budovy Světového obchodního centra vysloveně pozitivní. Přesto se ale na imigraci pohlíželo „stále příznivěji a většinou se Američané vyslovovali i pro legalizaci pobytu těch, kteří žijí na území USA bez povolení.[1]“ V krátkém období po atentátu na Světové obchodní centrum provedeném 11.9.2001 souhlasila větší míra dotázaných Američanů spíše s radikálním snížením imigrace[2]. Následující graf[3] znázorňuje postoje respondentů – členů americké společnosti - k otázce: „Měla by podle Vás být úroveň imigrace zachována na současné úrovni (present level), zvýšena (increased) nebo snížena (decreased)? V souvislosti s 11. zářím 2001 je patrný nárůst těch, kteří by přivítali omezení imigrace (červen 2001 – 43%, říjen 2001 – 58%). Američané patřící ke starší generaci a nebo konzervativci jsou nakloněni imigraci méně, než Američané mladší generace, umírnění nebo liberálové[4].

Zdroj: Gallup Poll News Service

Podle výzkumu veřejného mínění provedeného v prosinci 2004, méně než 3 z 10 Američanů (27%) považuje imigraci za „nesmírně důležitý“ problém, kterým by se měl v následujícím roce zabývat kongres i prezident Spojených států. 38% Američanů tento problém považuje za „velmi důležitý“. V žebříčku problémů, kterými by se měl kongres a prezident zabývat, je však problém imigrace až na jedenáctém místě[5]. Podle lednového výzkumu veřejného mínění (2005), 52% Američanů si myslí, že by imigrace do USA měla být omezena, 39% by úroveň imigrace ponechala na stejné úrovni a pouze 7% by souhlasilo se zvýšením úrovně imigrace do Spojených států[6].

Události jedenáctého září neovlivnily jen veřejné mínění americké společnosti, ale vedly také k faktickému zpřísnění imigračních pravidel. Vlivem této situace byl omezen i počet příchozích cizinců do USA. Také počet příchozích zahraničních studentů, který se postupně zvyšoval již padesát let, po jedenáctém září značně poklesl[7].

Zda se po jedenáctém září snížila také míra ilegální imigrace, lze těžko odhadnout. Kvůli zdokonalení ostrahy hranic lze však předpokládat, že se nelegální přechody amerických hranic s Kanadou nebo Mexikem staly obtížnější. Jak již bylo uvedeno výše, nelegálně do USA vstupují či vstupovali také občané České republiky a to buď samostatně, nebo za pomocí převaděčů. Podle Davida Š. Couperfielda[8] se v roce 2000 cena „za pomoc, asistenci nebo převoz“ pohybovala od dvou až k pěti tisíci dolarů[9] Pan Jan, kterému se podařilo přejít hranice začátkem roku 2001, zaplatil převaděčům ruské národnosti za převoz kamionem přes kanadskou hranici 120 tisíc Kč[10]. V porovnání s nelegálním přechodem hranic příslušníků ostatních národnostních skupin je však procento takto příchozích Čechů a Češek do USA minimální. 

Co se týče české emigrace do Spojených států po roce 1989, je poměrně známo, že spousta Čechů ve Spojených státech pracuje „na černo“. Do Spojených států amerických přijíždí na turistické vízum bez pracovního povolení a v mnohých případech ve Státech zůstávají i po propadnutí víza. Z nelegálně pracujících se tak stávají i nelegálně pobývajícími. Počet takových „turistů“ lze jen stěží odhadnout, obvykle se hovoří o několika desítkách tisíc[11].    

Po pádu železné opony, a po znovunabytí svobody spojené s možností volně cestovat také směrem na západ, vyrazily už v roce 1990 za oceán první skupinky Čechů. Původně se nejezdilo vysloveně za prací a výdělkem, čeští občané toužili také Ameriku procestovat a více poznat a posléze se chtěli vrátit zpět do České republiky. Někteří přicestovali tzv. „na vlastní pěst“, jíní pravděpodobně využívali služeb zejména polských a později i českých zprostředkovatelů, kteří si účtovali kolem 800 dolarů jen za zprostředkování práce. Další peníze si zprostředkovatelé inkasovali za bydlení, dovoz do práce nebo za obstarání dokumentů. „Od roku 1992 pokračoval příliv Čechů do USA geometrickou řadou“[12] a dobu po roce 1995 bychom mohli nazvat „imigračním boomem[13]“.

V této vlně přibývalo těch, kteří do Spojených států přijížděli zejména za výdělkem, možnost cestování a poznání americké kultury se stávala spíše jakýmsi bonusem navíc. Mnozí z České republiky odcházeli zklamáni polistopadovým vývojem a přicházeli o naději, že se jejich situace – pokud v ČR dále setrvají – změní k lepšímu. Více bude o příčinách odchodu pojednáno později v souvislosti s výsledky dotazníkového šetření.

Někteří z Čechů této vlny se, převážně kvůli neznalosti angličtiny, stali takřka uzavřenými v imigrantské komunitě, a někdy z Ameriky ani po ročním pobytu neznali o moc více než to, co viděli cestou do práce a na nákup. Často museli těžce fyzicky pracovat a pokud měli alespoň v neděli volno, nebyli už mnozí schopni někam cestovat a poznávat americkou kulturu. Navíc se kvůli jazykovému handicapu mohli lehce stát loutkami v rukou zkušených „bosů“, neboli zprostředkovatelů práce. Často také – hlavně v počáteční fázi svého pobytu – byli nuceni žít v otřesných podmínkách. Český konzul ve Washingtonu dokonce hovořil o „novodobém otroctví“[14].

Lze jen předpokládat, že se proud „turistů“ mířících do Spojených států po září 2001 relativně ztenčil. Podle slov zaměstnankyně jedné česko-americké videopůjčovny, která je s mnoha Čechy denně v kontaktu, se počet Čechů pobývajících a (z velké části nelegálně) pracujících na území Spojených států snížil především v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, což se také projevilo na tržbách dotyčného obchodu, kterému tak ubyli zákazníci.

I když se česká komunita v USA možná o něco početně zmenšila, nedá se (alespoň v tuto dobu) říci, že by v ní kulturní život přestal existovat. Spíše naopak. Nové struktury, které se od devadesátých let začaly v krajanských komunitách vytvářet, se stále zdokonalují. Jakýmsi hlavním městem amerických Čechů se stalo Chicago, ve kterém je provozováno několik českých podniků. Od roku 2000 zde vychází český čtrnáctideník Chicago Žurnál, který lze pořídit za 2 dolary[15]. V Chicagu také začaly vycházet tzv. Zlaté stránky USA – Czech and Slovak Yellow Pages. Plánuje se, že budou vydávány bezplatně každým rokem. Výtisk na rok 2004-2005 je teprve jejich druhým vydáním. Češi v USA mají v současné době oproti všem předchozím generacím jednu obrovskou výhodu – přístup na internet[16]. Prostřednictvím krajanských webových stránek, ať už českých, slovenských nebo polských, lze inzerovat, seznámit se s dalšími krajany v USA nebo se třeba jen dozvědět o plánovaných krajanských akcích. Dalo by se říci, že úspěšných akcí pořádaných pro krajany v USA přibývá. V roce 2004 se konal už pátý ročník CS Rockfestivalu v Yorkville, státě Illinois, na který se prodalo téměř 3.500 vstupenek. Z účinkujících lze jmenovat např. Daniela Hůlku, Pražský výběr nebo Tři sestry, jako moderátor se představil český bavič a imitátor Zdeněk Izer. Shodou okolností se MF Dnes objevily dne 11.5.2005 dva krátké články o konání dvou krajanských akcí v USA[17]

Obecně lze o současné době říci, že jsme možná svědky začátku nové éry ve vývoji vztahů mezi Českou republikou a jejími krajany v zahraničí. Jen v průběhu loňského roku (2004) vznikly na internetu dvě platformy, které by měly zlepšit komunikaci mezi zahraničními Čechy a těmi v České republice, a mezi zahraničními Čechy navzájem. Jedná se o portál www.krajane.net, který je v provozu od července 2004 a o www.czechworldnews.com, který funguje od srpna 2004[18]. V období globalizace, kdy možnosti cestování i rychlé komunikace se stále rozšiřují a zdokonalují, a kdy mnohdy dochází i ke stírání hranic mezi státy postavenými na národnostním principu[19], možná bude brzy zapotřebí také nové definice pojmu emigrant.


 

[1] Calda, 2003: s. 10.

[2] Calda, 2003: s. 10. Podobně se podle Caldy vyslovilo například 80% Floriďanů.

[3] Gallup Poll News Service [online, cit. 16.4.2005]. URL: <http://www.gallup.com/poll/content/default.aspx?ci=1660>.

[4] Jones, M. Jeffrey: Nearly Half of Americans Say Immigration Levels Should Be Decreased. (Post-9/11 anti-immigrant effect still evident). Gallup Poll News Service [online, datum uveř.: 10.7.2003, cit. 16.4.2005]. URL: <http://www.gallup.com/poll/content/login.aspx?ci=8815>

[5] Mezi nejdůležitějšími problémy, kterými by se měl kongres zabývat, je podle amerických občanů na prvním místě situace v Iráku, dále problém terorismu a školství. Na stejné úrovni jako imigrace (27%) je i problém energetiky, s 26% následuje problematika daní. Carroll, Joseph: Focus On: Immigration. Gallup Poll News Service [online, datum uveř.: 1.2.2005, cit. 16.4.2005]. URL: <http://www.gallup.com/poll/content/?ci=14785>

[6] Ibid.

[7] Altbach, Philip a Bassett, Roberta Malee: The Brain Trade. In Foreign Policy; Sep/Oct2004 Issue 144, p30. 

[8] David Š. Couperfield: Deníky amerického krumpáče. Praha: Naše vojsko, 2002, s. 102.

[9] Dva tisíce za převoz autem, dva a půl kamionem, pět tisíc za přelet letadlem

[10] Informace zjištěny na základě osobního pohovoru. Z důvodu zachování anonymity pozměněno jméno. 

[11] Otta, 2001, Němeček, 2001; Bičík, 2000.  Radek Adamec [online, cit. 16.4.2005] uvádí rozmezí 30-60 tisíc na černo pracujících Čechů v USA. URL: <http://www.omicron.cz/amerika/Hnizdo/PraceUSA/Clanky/Feder%E1ln%ED%20soud%20-%20pro%20www.htm>. Americká ambasáda na dotaz ohledně odhadovaného počtu českých „nelegálů“ ve Spojených státech nezareagovala.  

[12] Adamec, 2000: s. 16.

[13] Otta, 2001: s. 28-32.

[14] Otta, 2001: s. 28-32.

[15] Cena platná pro konec roku 2004. Například výtisk Chicago Žurnálu z 15.9.2004 měl 68 stran.

[16] Seznam internetových stránek s užitečnými informacemi pro českou komunitu v USA viz příloha.

[17] MF Dnes, 11.4.2005: Miroslav Donutil bavil diváky v Americe (s. B/4) – „…Vystoupení v Chicagu, Bostnu, New Yorku a New Jersey přilákala pokaždé stovky vděčných diváků. Aby pořadatelé uspokojili jejich zájem, museli například v Chicagu třikrát vyměnit sál za větší….“, Miroslav Žbirka zazpíval v New Yorku (s. B/5) – „…Na koncertu se sešly stovky Slováků a Čechů, kteří žijí a pracují ve Spojených státech.“ 

[18] Na stránkách czechworldnews je podle mého názoru velmi užitečný „Kalendář akcí“, kde je přehledně pro každý den v měsíci uvedeno, jaké krajanské akce se kde a v kolik hodin konají.

[19] Za příklad můžeme vzít členské státy EU. Přechází se na společnou měnu, diskutuje se o možnosti společné ústavy. O občanu České republiky se začíná stále častěji hovořit jako o občanu Evropské unie.

Poslední aktualizace dne: 12.02.2007

LT © 2004, 2005, 2006, 2007;  cesivamericeZAVINÁČseznamTEČKAcz